DIP a poplatky: jaké ještě tolerovat, a kterým už říci „NE“? Zeptali jsme se auditorky pro finanční poradce a bankéře

Veronika je autorka, lektorka, mentorka a konzultantka finančního vzdělávání, auditorka práce bankéřů a finančních poradců, analytička finančních produktů a také finanční poradkyně, do jejíž oblasti patří právě i investování.

Detailně se s Veronikou a její prací můžete seznámit na jejích stránkách FinančníZralost.cz. Domluvit tu můžete i kurz finanční gramotnosti pro kohokoliv: od dětí až po seniory. Nebo pořídit průvodce finanční gramotností, s pracovními listy a spoustou konkrétních návodů.

Veroniko, DIP se stal součástí nabídky finančních produktů teprve nedávno. Velkým tématem jsou u něj poplatky, které tu nepodléhají regulaci. V čem to vidíte jako výhodu a v čem jako riziko?

Víte, neregulované poplatky mají dvě strany mince. Na jedné straně dávají poradcům a finančním institucím prostor k tomu, aby si nastavili odměnu odpovídající kvalitě služeb, které poskytují. Když si poradce může vzít vyšší částku za precizně zpracovaný finanční plán a investiční strategii, mnohem pravděpodobněji odvede skutečně dobrou práci.

U doplňkového penzijního spoření, kde poplatky podléhají regulaci, se poradcům často pak nechce věnovat moc času objasňování produktu, jak vypadá poplatková politika a rizikovost jednotlivých investic, což následně často vede k tomu, že klienti podepíší produkt, kterému nerozumí, neví, jaké platí poplatky nebo mají nevhodně nastavená investiční portfolia – příliš konzervativní strategie. 

Zmiňujete dvě strany mince. Ta druhá se týká rizik neregulovaných poplatků?

Přesně tak. Tou druhou stranou je, že u DIPu, kde chybí poplatková regulace, se mohou poplatky vyšplhat příliš vysoko, aniž by za ně klient získal odpovídající službu, natož výnos. A to je velký problém. 

Ještě větším problémem však zůstává, že opět klient často o poplatcích vůbec není informován nebo jim nerozumí. Abych vyjádřila celou myšlenku: poplatky nejsou zlo. Jsou nutnost, bez poplatků by produkt nefungoval a investiční platforma se nerozvíjela, finanční poradce by nemohl odvádět servis klientům. Jen je potřeba o nich vědět a rozhodovat se na základě jejich znalosti.

Můžete to rozebrat podrobněji? Jaké poplatky klienti vlastně platí?

Samozřejmě. Začneme vstupním poplatkem, který patří k těm nejvíce variabilním. Klient má na výběr buď platit z každého vkladu 2-5 % po celou dobu svého investičního horizontu, nebo zaplatit předplacený poplatek. 

V praxi právě předplacený poplatek funguje tak, že první měsíce nebo dokonce roky se klientovi do investice neukládá buď nic, nebo jen malá poměrná částka. Zbytek jde na pokrytí tohoto vstupního poplatku. Případně klient vloží tento poplatek jednorázově navíc a začíná investovat od prvního vkladu.

A když je poplatek předplacený třeba na 20 let, klient se často nevědomky upisuje k jeho propadnutí, kdyby chtěl svůj DIP převést třeba po 10 letech jinam.

To zní jako docela závažná informace, kterou by měl klient znát předem...

Přesně! Ale častokrát to klientovi nikdo jasně nevysvětlí. Představte si, že posíláte každý měsíc třeba 2 000 korun, a přitom prvních 12 měsíců se vám z toho investuje jen 25 % měsíčního vkladu a zbytek jde na poplatek. Klient si myslí, že buduje investici, ale ve skutečnosti hlavně platí poplatky.

Samo o sobě to špatné není, například pokud je vstup vypočten na maximálně 5 let. Ale klient by měl dostat na vybranou, zda s poplatkem souhlasí a jakým tempem ho bude hradit (100/0, 50/50, 75/25 apod.).

Jak vysoký by měl být vstupní poplatek, aby byl ještě férový?

Když mluvíme o vstupním poplatku, u DIPu je nutné zohlednit výši měsíčního vkladu i časový investiční horizont a náročnost sestavení portfolia. Předplacený poplatek se u férových poradců může pohybovat mezi 5 000 Kč až 10 000 Kč a následně již neplatíte žádný další vstupní poplatky.  Vše, co je nad tento limit, mi již nepřijde fér. Když vám poradce vypočítá částku okolo 30 000 Kč, rozhodně berte nohy na ramena a hledejte jiného. 

A co postupný poplatek? Ten funguje jinak?

Postupný poplatek se strhává z každé vkládané částky. Je to vlastně jiná varianta vstupního poplatku. Tady záleží na typu investice – u akcií považuji za férovou hranici 3 %, maximálně do 5 % z investované částky, u dluhopisů 2 %, maximálně do 3 % a u konzervativnějších nástrojů a u ETF ještě mnohem méně.

Jaké další poplatky by měl klient sledovat?

Kromě vstupního jednorázového, předplaceného nebo postupného poplatku existuje ještě roční poplatek za správu majetku, někdy také nazýván jako manažerský poplatek. Za férovou hranici u investic přes poradce považuji do 1,8 % ročně u akciových investic. Poplatky nad 2 % ročně už jsou pro klienta nevýhodné. 

Společnosti v klíčových informacích pro klienty musí uvádět celkovou roční nákladovost fondu, podle čehož bychom si měli fondy porovnávat. Říká se tomu odborně TER (total expense ratio), což je podobná zkratka jako u úvěrů RPSN (roční procentní sazba nákladů).  

Někteří finanční poradci mohou nastavovat individuální manažerské poplatky. Obvykle se tak děje u nabídky nízkonákladových fondů ETF, které jsou obchodovatelné přímo na burze. Pak je možné klientům nabídnout i postupné snižování manažerského poplatku podle velikosti majetku. Například u majetku nad jeden milion se může poplatek začít snižovat.  

U doplňkového penzijního spoření existuje ještě poplatek ze zhodnocení. Jak je to s ním u DIPu?

Ano, i u DIPu se poplatek ze zhodnocení objevuje. Ten je obvykle nastaven tak, že si investiční společnost vezme určité procento z vašeho ročního výnosu, nejčastěji 10 nebo 15 %. Některé společnosti tzv. výkonnostní poplatek strhává až ve chvíli, kdy překročí nejvyšší hladinu zisku tzv. High-Water Mark. 

Tato metodika výpočtu zisku a následných výkonnostních poplatků zajišťuje, že klient neplatí dvakrát za již dosažený zisk. Nárok na odměnu společnosti vzniká pouze v případě, kdy byla překročena nejvyšší historicky dosažená hladina zisku. 

Tedy klienti by se měli jak u DPS, tak u DIPu informovat, zda se výkonnostní poplatek hradí a je-li uplatňovaná metoda High-Water Mark. Tedy pokud zároveň platíte vysoký správcovský poplatek, je to už dvojí nákladové zatížení vaší investice. 

Zmínila jste, že v rámci DIPu se dá přecházet mezi poskytovateli. Co to znamená pro klienta, který zaplatil vysoký vstupní poplatek?

To je další problém. Když si klient zaplatí vysoký vstupní poplatek na mnoho let předem a potom se rozhodne přejít k výhodnějšímu DIPu, nevyčerpané roky poplatku se mu nevracejí. Jsou to vyhozené peníze. Proto je důležité dobře zvážit, komu svěříte své peníze a zda vám stojí za to platit vysoké vstupní poplatky na roky předem.

Ještě jednou se vraťme k základu: jsou poplatky samy o sobě něco špatného?

Ne, poplatky samy o sobě nejsou zlo. Dovolují investiční společnosti, investiční platformě, aby prosperovala, zlepšovala se a aby tu byla i za 10, 20, 30 a více let. To je vlastně v zájmu klienta, protože chce, aby jeho poskytovatel investičních služeb a finanční poradce byl stabilní a dlouhodobě fungoval.

Na co by si tedy měl klient dávat pozor?

Klienta musí zajímat, co za svůj poplatek dostane. Jakou službu, jakou protihodnotu a jakou míru jistoty dlouhého trvání služby s poplatkem získává. Proto je důležité ptát se a nenechat se odbýt obecnými frázemi. Když mi někdo řekne, že mi dá "prvotřídní služby", chci vědět, co přesně to znamená. Kolik času mi věnuje, jak často budeme portfolio revidovat, jak mě bude vzdělávat v oblasti investic.

Kdybychom to měli shrnout – na co si dát pozor při výběru DIPu z hlediska poplatků?

Za prvé, vždy se ptejte na kompletní poplatkovou strukturu. Za druhé, nechte si vysvětlit, jak konkrétně se poplatky promítnou do vašich vkladů a investic. Za třetí, porovnávejte nabídky různých poskytovatelů přes celkové roční náklady (TER). A za čtvrté, nenechte se zlákat příliš atraktivními nabídkami výnosů bez zohlednění poplatků.

(Poznámka redakce: na srovnání DIPů lze využít takzvaný Sporoindex. Podívejte se, jak funguje a které DIPy teď z pohledu poplatků patří k nejlepším). 

Na závěr, můžete uvést nějaký konkrétní příklad poplatků, které už jsou za hranou?

Jako perličku (mimo oblast DIP) mohu zmínit alternativní fond, který od roku 2024 mohou zakládat penzijní společnosti a nabízet klientům jako alternativu k penzijnímu spoření. Jako první s ním přišla Generali penzijní společnost. 

I u alternativních fondů DPS jsou maximální regulované poplatky, ale jsou již tak vysoké, že je zde vhodné zvážit jejich zařazení do svého investičního portfolia. Například Generali nasadila maxima, a to roční poplatek za správu 2,5 % ročně, a k tomu poplatek ze zhodnocení ve výši 25 %. To už je podle mě za hranicí toho, co by měl rozumný investor akceptovat.

Děkuji za rozhovor a cenné rady.

Ráda jsem poradila. Pamatujte, že důležité je cítit se na své cestě za finanční spokojeností sebejistě a bezpečně. A k tomu patří i důkladné pochopení toho, za co a kolik platíte.